Holokaust a poválečné období z perspektivy rodiny

Praha, 15.-16. března 2017

Zatímco před rokem 1990 byl výzkum holokaustu zaměřen téměř výhradně na zkušenosti mužských obětí, otevřel výzkum zaměřený na odlišnou genderovou zkušenost nové oblasti bádání. I přesto má toto rozšíření také své limity. Jak Joan Ringelheim, jedna z prvních badatelek, která zdůrazňovala význam perspektivy žen, upozorňuje ve svých posledních pracích, výzkum o ženách během holokaustu snadno sklouzne k biologickému determinismu; občas takový výzkum dokonce naznačuje, že ženy byly nějakým způsobem více odolné vůči nacistickému útlaku. Také Pascale Rachel Bos nedávno poukázala na skutečnost, že mnoho z rozdílů mezi zkušeností mužů a žen má nejspíš více co do činění s tím, jak se různá pohlaví učila vyjadřovat, než se skutečnými rozdíly. Ještě podstatnější je, nicméně, že zkoumání holokaustu a její následky optikou genderu vyžaduje rozbití židovské či romské rodiny.

I když není pochyb o tom, že nacisté se snažili zničit židovskou a romskou rodinu, je stejně jasné, že Židé a Romové se této snaze neustále bránili, někdy překvapivými způsoby. Rozdělení mužů a žen do separátních kategorií tak znamená upřednostnění genderových kategorií nad podstatně důležitější součást jejich identity. Židé a Romové všech pohlaví a věku, a ve všech kontextech holokaustu, rozhodovali o útěku, skrývání se, o tom, zda mají zůstat spolu, či se rozdělit, nejen na základě možnosti vlastního přežití, ale také na základě toho, co vnímali jako dobré pro jejich rodiny.

Tento složitý proces rozhodování lze vystopovat až do poválečných let, kdy mnozí z těch, kteří přežili, čelili dilematu, kde a s kým začít nový rodinný život. Rozhodnutí Židů z Evropy ohledně toho, zda zůstat nebo opustit kontinent byla dosud analyzována hlavně prizmatem politických a ideologických faktorů. Úloha rodiny stále hraje jen okrajovou roli ve výzkumu o prvních poválečných letech, přestože založení nové rodiny patřilo k rozhodujícím, a často nejdůležitějším rysům obnovy poválečného života u většiny přeživších Židů a Romů. Výzkum poválečného rodinného života může také odhalit klíčový vliv válečných zkušeností a ztráty předválečných rodin na další generace.

Tato konference bude mít rodinu v centru diskuse. V návaznosti na poznatky z genderové analýzy, ale neomezené na přísně binárních vidění, bude analyzovat způsoby, jak perspektiva rodiny ovlivňovala klíčová rozhodování.

Jedna a půl denní konference se bude konat ve Vile Lanna v Praze, 15. – 16. března 2017. Vybrané příspěvky plánujeme vydat u anglického či amerického nakladatele.

Konference proběhne v anglickém jazyce. Více o CFP v anglické verzi.

Konferenci sponzoruje:

Deutsches Historisches Institut, Varšava

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

CEFRES, Praha

Vila Lanna, Praha

Fotografie Elly a Otty Deutschových s jejich dcerou Zuzanou v Praze 1949, ze sbírek Židovského muzea v Praze

Konferenci organizuje:

Eliyana Adler, The Pennsylvania State University
Kateřina Čapková, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Ruth Leiserowitz, Deutsches Historisches Institut, Varšava